Birmingham, první dny

Protože když jsem byl malý, tak místo sezení u pohádek, jsem si spíš hrál s robotama a legem, nebude následující text nijak literárně hodnotný. Jednotlivé postřehy budu připisovat, tak jak mě napadne.

Čtvrtek 6. 2. 2014

Praha se se mnou rozloučila pěkným počasím, šel jsem proměnit peníze (vybral jsem jim skoro všechny libry co měli ve směnárně) a pak mě čekalo už jen dlouhý čekání na letišti. První start letadlem je, hmm, prostě první :-). Moc jsem si to užil.

Dost jsem se těšil na přistání, ale vzhledem k tomu, že jsme měli zhruba 30 minut spozdění, docela jsem se bál, jak mi bude navazovat následující spoj do Birminghamu. Naštěstí autobus počkal. Naneštěstí přijel s celkovým asi hodinovým spozděním, takže mi v centru nenavazovaly spoje, tak jak jsem měl najito. Nakonec jsem to nějak zvládl a dostal se do bytu, kde už na mě čekal můj landlord, moje dvě budoucí spolubydlící a budoucí sousedka, všechny asiatky :-).

Po asi hodině řešení formalit a dvaceti minutách hledání klíče jsem nakonec bydlel. Úplně zničenej jsem do sebe naládoval poslední zbytky jídla, vybalil co šlo a šel spát.

Pátek 7. 2. 2014

Ráno následoval pokus o brzký vstávání, místo snídaně tyčinka a cesta na univerzitu za krásnýho počasí (jak jsem zjistil posléze, posledních přibližně 40 dní pršelo vkuse).

Prošel jsem univerzitním parkem přímo do budovy našeho departmentu. Paní Samantha mě provedla budovou, měl jsem i opravdovou prezentaci bezpečnosti a případné evakuace. Nejvíc mě ale fascinoval instatní vařič horké vody :-). Následně se mě chopila paní Patrycija (z Polska), která mi dala klíč od kanceláře a vyřešila se mnou formality. Mými spolukancelářníky jsou dva briti (Chris a Ian) a dva chlapíci z Indonézie (Irfan a Made). Jak Irfan zaslechl, že jsem čech, ihned mě vzal do vedlejšího kanclu a představil mě Lence, jediné další češce v budově.

V průběhu dne se ukázalo, že nemám všechny požadované papíry. Potřebuju fyzickou kopii transcriptu známek (scan jsem posílal už cca v říjnu).

Fotogalerie: Birmingham (cesta a prvni den)

Sobota 8. 2. 2014

Byl jsem běhat, krátké postřehy:

  • cesta mě přirozeně zavedla na zdější hřbitov :-)
  • všechny ulice tu vypadají dost stejně, hrozně jsem se ztrácel
  • až teď mi došlo jak moc příšerně tu fouká

Fotogalerie: Birmingham (na uni, ve městě a doma)

Pondělí 10. 2. 2014

Dneska paní Patrycja oznámila, že by snad k úplnému přijetí měl stačit jen dodat transcript. Tak doufám, že si to ještě nerozmyslí a že mi přijde brzo.

Úterý 11. 2. 2014

Dneska ráno při cestě na univerzitu jsem úplně brutálně zmokl. Tady když prší, tak to není deštík, na kterej stačí letní bunda. Tady lije, fouká jak sviň. No a nakonec začalo i sněžit :-)

Irfan, můj coworker v kanceláři, se rozhodl, že mě trochu provede po budově a ikdyž jsem to prvně považoval za zbytečný, ukázal mi spoustu užitečnejch věcí. Například, kde máme tiskárny, kde si můžu vyzvedávat poštu a hlavně, že máme v podzemí sprchu! (heslo 1234Y :-)).

Taky mi řekl, ať si dávám pozor na věci v kanceláři a cokoliv hodnotnýho ať si beru vždycky s sebou, protože se tam hodně krade (není se čemu divit, když můj klíč funguje téměř do všech dveří).

Sobota 15. 2. 2014

Konečně dorazil transkript z čech. Ani jsem nečekal, že může přijít v sobotu. Taky jsem poprvé vyjel do centra Birminghamu na nákupy.

Neděle 16. 2. 2014

Vedle lednice jsem objevil nějakou divnou krabici plnou všemožnejch drátů a konektorů a té krabici starší, ale vcelku dobře vypadající reproduktory. Repráky tu zjevně nechali němci, protože měli náš kontinentální kontektor (sic nefunkční). Po krátkým prozkoumání krabice jsem objevil jinej drát, kterej k bedýnkám pasuje, takže mám nový funkční bedýnky a dokonce i novou reducki z notebooku do zdejších zásuvek!

Neděli jsem stanovil na úklidový den. Budu zde poprvé prát, tak doufám, že to nedopadne podle klasického “První vyprání do obchodu vyhání”.

Úterý 18. 2. 2014

Konečně jsem přinesl transkript Patryciji, po shlédnutí mi s potěšením oznámila, že už ho stačí zanýst jen do Admission Office a brzo bude všechno v pořádku. Což by znělo úžasně, kdyby mi paní v kanceláři neřekla, že “všechno je skvělé, do týdne vám dáme vědět”. Dost mě to vyděsilo a trvalo mi chvíli, než jsem se s tím srovnal (v kanceláři mě kolega uklidnil, že tady všechno trvá, že třeba vyřídit účet v bance bude trvat taky týden, super, takže stipendium tento měsíc asi nebude…). Nakonec mi den zachránila Patrycija, když mě uklidnila, že tam zavolala postarala se o to, aby to zařídili co nejdív.

Odpoledne jsem skočil na seminář k HoTT a po něm následoval seminář logiků. Zde jsem potkal Richarda Kayee. Že je to milej chlapík dokázal hnedka tím, že mě pozval na pivo :-).

Jo a pekl jsem poprvé maso (Kuřecí na mrkvi a bylinkách). Byla to pecka!

Čtvrtek 20. 2. 2014

Celej čtvrtek jsem strávil s očima na mobilu, jestli už konečně přišel mnou hodně očekávanej e-mail.

Nepřišel. A nepřišla ani žádná zpráva, nic. Ptám se Patrycije, co se děje. Ta zkouší někam volat a po chvíli mi smutně oznámí, že stále čekají na podpis nějaké velmi důležité osoby, ale že mi to nejpozději do zítřka do rána pošlou a kdyby ne tak ať dám vědět.

Pátek 21. 2. 2014

Ve 12h jdu za Patrycijí, že stále nic nepřišlo. Překvapená opět někam volá a říká, že už ten podpis bude za chviličku a že ještě dneska dostanu vědět. Už mi to přišlo spíš jako dobrej vtip a ani jsem moc nedoufal a hle (zrovna když jsem byl na semináři) opravdu jsem dostal e-mail. A v něm stálo, že pokud budu souhlasit, tak z mého podmínečného přijetí se stane nepodmínečné přijetí. Ihned (30 minut na to) jsem odpověděl, že souhlasím. To bylo 14:30. V tu dobu asi končí pracovní doba, protože už jsem žádnou odpověď ten den nedostal. Dokonce jsem se rozhodl v 16h tam zavolat, ale to už nikdo nezvedal.

Docela mě to vytočilo a rozhodl jsem se jít domů (stejně bych už nic neudělal).

Koupil jsem si čokoládu, med a nějaký maso a večer si upekl zelný prejt. Opět pecka! Začíná mě pečení bavit.

Sobota 22. 2. 2014

Byl jsem ve městě a koupil jsem si boty, kalhoty a ještě nějaký drobnosti. Naučil jsem se ale jednu věc: Před nakupováním oblečení je super jít na stránky obchodů a projít si co prodávají a udělat si názor na to co chci (dokonce jsem si vzal fotky s sebou a jednou je i ukazoval prodavačům). Protože, pak už prostě pak jdu po tom co chci. Boty jsem měl koupený asi za hodinu a půl.

Neděle 23. 2. 2014

Fakt není dobrej nápad jít běhat a nevzít si s sebou vůbec žádnou navigaci. Naštěstí jsem se ztratil jen trošku (asi půl hodiny navíc proti plánu) a ikdyž jsem domů doběhl z úplně jiný strany než jsem myslel, že přibíhám, stačily mi na to jen 3 zeptání lidí na ulici :-) (v tom by šla dělat nějaká soutěž :-)).

Večer další experimenty s pečením, tentokrát jsem dělal slaninu s bramborama, cibulí a zeleninou na špízu, akorát bez toho špízu. Prostě jsem to nějak naskládal na sebe, kořenil po vrstvách, v průběhu přidával máslo a na konci přikryl sýrem. Opět pecka, ale některý brambory nebyly hotový (zajímalo by mě jak tomu příště zabránit).

Pondělí 24. 2. 2014

Dneska byl velký den. Ráno jsem přišel do univerzity a neočekávaně jsem stále neobdržel žádnou zprávu obsahující jméno a heslo do systému, tak abych mohl dokončit mou registraci. Zavolal jsem tedy Danovi a ten mě ujistil, že nejpozděj dneska odpoledne to bude (což mě trochu vyděsilo, protože vím, jak se britové těší odpoledne domů a jsou neschopní něco rychle opravid/dodělat), ale asi během pěti minut mi vše přišlo!

Asi během půl hodiny jsem dokončil registrační proces (přes mobil to bylo šílený, dokonce jsem editoval fotku na mobilu :-)) a šel do knihovny pro svou studentskou kartu. V knihovně, abych prošel do Student Enquiry Service musel jsem na vrátnici říct svoje číslo studenta a jméno. Došel jsem kam jsem měl a tam se mě chopil sympatickej usměvavej chlapík, že mi kartu vyřídí. Jeho úsměv šel postupně dolů, pak někam telefonoval a pak mi řekl, že bohužel pro mě kartu nemůže zařídit, protože neví, jestli může, protože moje domovská univerzita je v Praze, ale že mi zítra pošle e-mail. :-/

Ok, říkám si, že kartu teda mít nebudu, ale aspoň si zařídím všechny ostatní věci. Například účet v bance, účet na PC atd. No v bance mi oznámili, že potřebují potvrzení, že jsem student. OK, takže zase zpět do knihovny, zase přes turnikety za to, že jim řeknu číslo a jméno a opět za usměvavým chlapíkem. Požádal jsem ho o příslušný papíry (ještě jsem si vzpomněl, že potřebuju potvrzení pro odpuštění daní za bydlení) a situace se téměř znovu zopakovala. Chvíli něco ťukal do počítače, pak někam telefonoval a oznámil mi, že si není jistej jestli mi to může dát. Chvíli jsme nad tím meditovali a pak se šibalsky usmál, zeptal se, na kterou banku to potřebuju a vytiskl mi to (čekám, že trochu nelegálně, ale co).

Paráda, takže hurá do banky a tam si zařídím účet! Ok, nebylo to tak jednoduchý, předemnou ve frontě byly dvě paní. No asi po hodině čekání konečně vyřešili první z dam a to mě hodně vyděsilo, protože mi zbývala už jen hodina, než jsem měl schůzku kvůli uvedení na univerzitě. Ptal jsem se paní za přepážkou, jestli i ta další bude trvat hodinu a ta mě ujistila, že ne, že hned přijdu na řadu. Taky jsem si všiml, že na textu, kterej jsem dostal v knihovně je špatně Postal Code, tak se paní ptám, jestli to moc vadí. Bohužel vadilo, takže jsem musel rychle znova do knihovny, znovu říct svoje číslo/jméno u turniketů opět za usměvavým chlapíkem a ten už jen rutinně text opravil a mohl jsem rychle zase zpět do banky (kde mi naštěstí drželi místo, takže rovnou zařizovat účet).

Zařizování účtu je moc příjemná procedura, pán pěkně povídá (říkal, že jsem jeho už třetí student dneska), projdeme všechny formuláře, pořád se omlouval, že tohle a tohle mi bohužel musí říct a za další příjemnou třičtvrtě hodinku jsem byl venku jen to zasvištělo. No zasvištělo to, protože jsem hnedka musel spěchat přes celej kampus abych stihl schůzku na uni.

Na schůzce opět milej chlapík. Asi 20 minut jsme si jen povídali, než přišel druhej borec, kterej tam měl bejt taky. Pak s náma probral jak cca probíhá PhD studium zde na uni. Všechno pěkně rozebral a odpovídal na všechny otázky, ale já byl na konci už úplně vyšťavenej, protože minimálně poslední čtyři hodiny jsem nic nejedl a nepil. Takže když jsme ve cca ve čtyři skončili, valil jsem hnedka za Patrycijí, abych ji dal svoje číslo účtu, abych konečně mohl dostat stipendium a ještě do ajťáckýho oddělení, aby mi konečně zřídili účet na PC, abych už konečně mohl pracovat jako normální člověk. No, když mi hlavní ajťák řekl, že při startování do linuxu to může napoprvý selhat, tak ať to zkusím kdyžtak znovu, že to je normální, docela mě vyděsil :-). (Pro znalce: bylo to oprávněně, na počítačích není nainstalován ani screen, htop nebo mc.)

Konečně po dvou týdnech mám účet k PC! Doteď jsem celý dny jen poslouchal četl texty ze čtečky a poslouchal hudbu z mobilu a kdykoliv jsem potřeboval něco stáhnout, na co bych se mohl podívat, musel jsem počkaž až se vrátím domů.

V tuto chvíli jsem byl už úplně vyřízenej ale mohl jsem se konečně najíst a udělat si čaj! Kdybych totiž chvíli počkal, bylo by po půl páté a to už by pro mě nikdo nic neudělal :-).

Sobota 1. 3. 2014

Včera večer jsem zaplatil poslední fyzický peníze co jsem si s sebou z ČR vzal. Na účtu ale stále nemám ani libru za stipendium. Snad chvíli přežiju jenom s kartou říkal jsem si, no trochu jsem se spletl. Aldi, obchod kam chodím nejčastěji, odmítl moji kartu, ikdyž píšou, že VISA karty berou, takže kvůli vaření musím do Sainstsbury, který je tak o polovinu dražší. No, snad mi ty peníze do ponedělí přijdou.

Pondělí 3. 3. 2014

Peníze za stipendium stále nepřišly. No je to teprve týden (na Brity krátká doba) co jsem nahlásil číslo účtu a zapomněl jsem na jednu podstattnou věc, neustále kontrolovat, jestli se to řeší.

Zašel jsem teda Patrycijí zeptat se co se děje a dostávám vcelku očekávatelnou odpověď: čeká se na nějaký podpis, ale peníze bych měl snad dostat do konce týdne. V duchu si říkám: ale kterýho týdne? :-)

Spočítal jsem si, že se za drobný poplatek (méně než jedna libra, za tohle má u mě mBank velký plus) vyplatí vybrat si peníze z bankomatu.

Pátek 7. 3. až pondělí 10. 3. 2014 (návštěva Markéty v Bristolu)

Dneska ráno přišly peníze! Dostal jsem 1/6tinu ročního příjmu, ale protože mi to trvalo měsíc, než jsem peníze dostal, tak pořád ještě netuším, jestli budu dostávat každej měsíc 1/12tinu nebo šest měsíců 1/6tiny.

Dneska jsem měl opět konzultaci u vedoucího, tentokrát trochu později než obvykle (vracel se z jiného města), takže začínala něco málo po čtvrté hodině. Samotná konzultace ničím zajímavá dneska nebyla, jen mi v průběhu dvakrát volala Markéta. Samozřejmě se mi to zdálo podezřelý, ale říkal jsem si, že to nebude nic vážnýho.

Po konzultaci volám Markétě a ptám se co se děje. Markéta mi s omlouvačným hlasem zděluje, že nemám o víkendu kde spát. Ta stará paní u které bydlí, a která je mimochodem lesba (kdyby to nebylo pro příběh podstatné, tak bych to samozřejmě ani nezmínil :-)), jakmile se dozvěděla, že “visiting friend” je muž, tak otočila a zakázala mi u nich přespat.

Docela mě to dostalo, v češtině by se nestalo, aby až po několika dnech domlouvání jste zjistili pohlaví návštěvníka (většinou to je hned jasný: přijede kamarád/kamarádka). No, takže co teď? Markéta navrhuje ať zkusím najít hostel, couchsurfing nebo kontaktovat lidi v kanclu.

Markéta byla evidentně hodně vystrašená, ale jakmile zjistila, že mám v mobilu internet, tak byla úplně happy, že to nějak můžeme řešit ještě v průběhu dne.

Bohužel na víkend hlásili neuvěřitelně krásný počasí, takže všechny hostely ve městě podle všemožnejch stránek, který jsem navštívil, beznadějně zabraný. Zkouším, jestli je možný spojit se s místníma skautama (v ČR to docela dobře funguje), ale ukázalo se, že skauti v UK jsou až nechutně zprofesionalizovaný a mají dokonca calling centra, otvírací hodiny atd. Takže v pátek v 18h večer se tam dovolat je taky beznadějný. Ptám se lidí v kanclu, ti mě litují, ale nikdo nemá řešení. Takže zbývá poslední možnost: Couchsurfing (CS).

Večer se zaregistruju na stránce, napíšu několik inzerátů, napíšu do Emergency skupiny pro Bristol a všude možně jindě. Markéta mě navedla abych napsal všem možnejm i nemožnejm lidem, takže jsem to fakt dávkoval. Ráno jsem se probudil a měl jsem od Markéty informaci, že zkoušela volat do různejch hostelů a všechno bezvýznamně plno, taky jsem dostal myslím 2 negativní odpovědi na CS. No nic, nedá se nic dělat, balím věci a letím na autobus. V průběhu čekání ještě napíšu posledním pár lidem (dohromady jsem to poslal asi 14ti lidem) a čekám na bus.

Když jsem nasedl do busu, koukám, že mám pozitivní odpověď od jakéhosi Jamese. James říká, že zvažuje mě ubytovat, ale protože mám úplně neověřenej profil, tak by si mě rád proklepl na FB. Friendnul jsem ho, ale opět tam něměl moc co prozkoumat, můj profil je téměř úplně nedobytnej. Vyměňujeme si pár SMS a zpráv na FB, dávám mu i odkaz na svůj profil na Google+ a nakonce James svolí. Ještě předtím mě varuje: James je gay a bydlí se svým přítelem a psem (navíc pes je více než přítulný).

Takže zkráceně: byl jsem vykopnutej lesbou a zachráněnej gayama! Pecka!

Víkend s Markétou jsem si dost užil, bylo geniální počasí po celou dobu. V sobotu jsme šli do místního asijskýho all you can eat, Bristol je krásný město, a bavili jsme se tím jak britům jejich kalhoty kazí zadky. Večer u Jamese to bylo taky fajn, ikdyž mi po chvíli přišlo, že ho víc zajímá jeho pes než já. Nevím jakej je na Couchsurfingu společenskej protokol a navíc jsem byl hrozně rád, že mám kde spát, takže jsem to neřešil. V neděli jsme pak jeli do Weston-super-Mare. Opět super den na pláži, u kostelíka na kopci, atd.

Večer pak ale opět bylo drama. Ikdyž jsem seděl na autobusáku včas, myslel jsem si, že můj bus má spoždění (bus 332 is delayed), ale když už bylo pozdě, zjistil jsem, že jsem měl čekat na bus 336 a ne 332, takže mi můj už nutně ujel. No co teď? Říkal jsem si, že u Jamese to bylo fajn, ale mohl bych zkusit ještě něco novýho :-). Takže volám neznámemů Joshovi, který mi v sobotu v průběhu dne ještě napsal, že kdyby něco, mu můžu brnknout. Evidentně nečekal, že to “něco” může nastat v neděli :-). Každopádně mě u sebe ubydlel (miluju mít mobil s online mapama, jinak bych to místo nenašel ani náhodou). Sice na mě neměl moc času, ale i tak jsme si parádně pokecali. (Jeho děvče je Australanka, on už procestoval velkou část evropy.)

Ráno jsem vyrazil na bus tak, abych tam byl o hodinu dřív (pro jistotu :-)), ale zase došlo na drama. Ještě jsem si skočil na záchod a psal Meggos vítěznou SMSku, že jsem na místě a už se nic nemůže pokazit. No pokazilo se, nemohl jsem nikde najít můj bus. Takže jsem najel do mailu a zjistil, že busová zastávka někde jinde (ve středu města). No, takže beru baťoh a nakopnu to a valím na zastávku navigovanej mobilem v ruce. Přibližně 15 minut před odjezdem doběhnu na místo a snažím se najít, kde to je. Jsem u řeky a nidke ani památka po nějaký autobusový zastávce. Ptám se místních popelářů a zjišťuju, že jsem špatně, že musím jinam (v podstatě zpátky k Jamesovi :-)). Takže opět to nakopnu a běžím a přibližně 10 minut před odjezdem jsem na místě.

Měl jsem obrovský štěstí, že všechny 3 místa, který jsem navštívil (autobusák, místo kam mě prvně poslala mapa a místo odkud to nakonec jelo), byly vcelku kousek od sebe.

Přibližně ve 13h jsem teda nakonec dorazi do Briminghamu, docela zničenej z toho všeho cestování a šel jsem rovnou z nádraží do kanceláře. :-)

Úterý 18. 3. 2014

Dneska byla v kanceláři sranda. Před oknem se mi co chvíla promenádoval robot na kolečkách se svým pánem. Zase mi to na chvíli připomnělo, že jsem v computer science departmentu :-).

Sobota 26. 4. 2014

Dneska jsme šli s mýma asijskýma spolubydlícíma opět do korejské restaurace co jsme už jednou byli a snědl svoje třetí jídlo jen pomocí čínských hůlek. Ode dneška si můžu oficiálně říkat: 托馬斯 ~ “To–má–ší” (the man tearing horses apart :-D).

Úterý 6. 5. 2014

Zjistil jsem, že jsem měl špatně nastavený přeposílání a proto mi nechodila žádná hromadná pošta ohledně univerzitních věcí a věcí souvisejících se studiuem. Například jsem zjistil, že musím vyplnit Personal Development Plan Summary, kde nastíním své silné a slabé stránky a podle toho mi doporučí některé kurzy, které bych mohl navštěvovat a tento plán budu prý průběžně upravovat. To, že jsem computer scientist automaticky znamená, že mi musí dělat diagnózu? :-)

Čtvrtek 19. 6. 2014

Krátký poznámky z výletu za Ankou do Belgie:

  • jdu spát pozdě, pak vstanu omylen o dvě hodiny dřív, pak si se mnou holčina povídá, takže furt nespím
  • v druhém autobuse celou cestu hrozná klimatizace (kdykoliv se vypl motor, tak nedejchatelně)
  • po výjezdu z tunelu a 50 minutách jízdy se ozve holčina, že ji chybí bratr, ten neměl peněženku, mobil, byl ve francii (země kde se moc anglicky nedá domluvit)
  • autobusáci ale byli super (We are late because someone decided to play hide and seek in a tunnel :-)) (ikdyž po hodině a půl se ten první už moc neusmíval)

Úterý 30. 9. 2014

Dneska jsem byl na seznamovací párty (v budově CS) pro master studenty a jedna britka mi řekla, že je to super, že pocházím z exotické země! Pokoušel jsem se jí vysvětlit, že kurňa je to furt Evropa, takže žádná exotika, ale nějak to nechápala :-).

Pátek 9. 10. 2014

Ian se včera přestěhoval do vlastní kanceláře. Po jednom dni můžu s klidným svědomím říct, že kvalita naší kanceláře vzrostla o desítky procent.

Na co jsem zapomněl (neorganizované)

  • Jak jsem předjímal, v srpnu mi nepřišla výplata. Měli to pomatený a platili mi 1/12 ročního platu po 6 měsíců. Nejlepší bylo když jsem to řešil na dálku přes email (byl jsem zrovna v ČR). Paní, která za to byla zodpovědná přestala v jednu chvíli a bez vysvětlění úplně odpovídat. Když jsem po týdnu ztratil trpělivost a ptal se všude možně, ukázalo se, že paní odjela na dva týdny na dovolenou.

  • Je tu požehnaně indických restauracích, a proto přirozeně do nich chodím docela často (jednou například z Richardem Kayem po jeho semináři). Při čtení menu je potřeba dávat pozor, že často nabízí stejné jídlo jako starter a hlavní jídlo. Jednou jsem se spálil, když jsem si myslel, že budu platit cenu starteru :-).

  • S mejma asijskejma spolubydlícíma jsem byl párkrát v různých dalších restauracích: v čínském bistru, v korejské restauraci a v japonském fastfoodu v centru města. Je super chodit s nima, doporučí mi věci, který by mě ani nenapadlo vyzkoušet. Docela jsem si všechny ty šikmooký jídla oblíbil, většinou mi to chutná víc než indický jídla.

  • Pošťáci v Británii umí být dost kreativní. Jednou se nám stalo, že se pošťák nemohl dozvonit a tak prostě prohodil menší balíček mým otevřeným oknem v prvním patře.

Responses (?)


Web Analytics